Is every ending a new beginning?

Nedávno v angličtině jsme měli psát, jak skončí svět. První řádky mé práce zněly nějak takto: They said that every ending is a new beginning. Not this one. Not the end of the world. 

Neither is this end a new beginning somewhere else. Tedy, ano, odcházím z blogu/blogspotu a zatím nemám v plánu se v brzké době (do konce prázdnin) vracet. A kdo ví, co bude potom.

Je tohle náhlé? Možná jste to někteří nečekali, protože jste zvyklí na moje měsíční neaktivity, ale já už to nechci. Pořád mám v hlavě to, že bych sem měla psát, nedokážu z toho udělat koníček. A už na to ani nemám chuť. Jak jsem psala do dopisu, Před rokem a něco jsem na blog přišla hledat přátele a sama sebe. Neobjevila jsem, kdo jsem, ale právě ty lidi, s kterými jsem se tu spřátelila, mi pomáhají to zjistit, aniž o tom sami ví. A blog už není nezbytnou součástí tohoto sebehledání. 

something that preserves time

Dnešní Pondělní \ ať žijí domací úkoly a essaye \ hodina artu pro mě byla konečně nějakou zajímavou částí školního dne. Probírali jsme umělce Marcela Duchampa a nemůžu si odpustit napsat o něm pár, možná jednu, větu. Vymykal se všem konvencím tehdejšího umění a hlavně, nestaral se, jestli je něco dobře nebo špatně. A ona je pravda, že u umění to takhle dělit ani moc nejde.

Ready-made, což je výraz, na nějž přišel práve Marcel Duchamp, je vlastně něco, co stačí vytrhnout z kontextu, tedy obyčejného života, a samo o sobě je to umělecké dílo. A už se dostávám k jádru věci. Přestože je to jádro ještě trochu mimo. Měli jsme za úkol najít něco v učebně na art, něco ready-made. 

Na Jassienu počest jsem si tedy obhajovala svůj klíč, jelikož - “Klíče používáme tak často, že si ich zabúdame vážiť. Ak sa cítite ako klúč (dobře, to je trochu divné), nebojte sa. Jednoho dňa lúdia uvidia čo sa vo vás skrývá.” Ale hrozně se mi líbí ta myšlenka, že vlastně cokoliv je nádherné a worth looking at and thinking about, jenom se na to musíme soustředit. Cokoliv může být umělecké dílo, pokud se na to díváte tak, jako by bylo.

A teď se dostávám k tomu pravému jádru věci. Za třetí úkol \ usoudila jsem, že zmiňovat se vám o tom, jak jsme měli nějak změnit obraz Mony Lisy, nemá moc cenu \ jsme měli vymyslet koncept předmětu, který by konzervoval čas. 

James Dashner; The Maze Runner

První článek, lidičkové. Teda, proper one. x

The Maze Runner [#1]

James Dashner, EN, paperback, 371 pages \ goodreads

The Scorch Trials [#2]

James Dashner, EN, paperback, 359 pages \ goodreads

The Death Cure [#3]

James Dashner, EN, paperback, 329 pages \ goodreads

“If you ain't scared, you ain't human.”

Kdybych měla vyjádřit celou sérii The Maze Runner dvěma slovy? Nesplněná očekávání. Dobře, to je možná až moc tvrdé. Pravdou avšak je, že jsem prostě čekala něco víc. Ale tak to asi většinou bývá; když očekáváte hodně, zklame vás to - a tím myslím nejenom knihy.

Hi, hello.

Ahoj people.

Takže jsem se oficiálně zařadila mezi ty, kteří se přestěhovali na blogspot. Zcela upřímně, mám si na co zvykat - obzvlášť na ten editor článků, kde budu nadcházející dny a snad i měsíce vytvářet věty, které si, alespoň doufám, budete ochotní číst. Oh, so poem-like, F.  

Tenhle blogspot vlastně vznikl úplnou náhodou. Jak psala Jass the Neverlander, napřed to bylo tak nějak pro srandu králíkům - hledala jsem nějakej použitelnej design, vymýšlela možná jména, jenže pak jsme to s Jass a Nell začaly brát tak nějak vážněji a "už to nebyla sranda, ani králíci" pokud si mohu vypůjčit Jassiena slova. Jenže, taky to tu nechci brát jako nějakou serious stuff, protože... takovejch je už v mým životě dost, další nepotřebuju. Chci být schopná se místo odpoledne u noťasu nad blogem jít projít nebo si číst. 

Co se týče těch nudných informačních věcí, nějakou chvíli to tu snad bude žít díky tomu, že budu pouze upravovat recenze z adventure, nechci z toho ale mít povinnost, takže... Nezaručuju stoprocentní aktivitu, stejně mnohdy nemám čas, na druhou stranu se budu snažit, to slíbit můžu. Taky pages, na které máte odkazy výše, jsou stále under reconstruction, zase jsem se dostala do té svízelné situace, kdy musím psát něco o sobě, což nenávidím.  \ edit: guys, já to dala, page 'Saoirse Foster' je dokončená! ^^

Lidi, nějak nedokážu přijít na způsob, čím bych mohla tenhle random článek nějak ozvláštnit, jak vám zpříjemnit čtení. Proto zmiňuji poslední věc a loučím se, protentokrát. 

Poslední dobou mi jedna osoba dává strašně moc inspirace. Tímto bych jí chtěla poděkovat, o což se snažím neustále. Přesto to asi nikdy nebudu schopná dostatečně vyjádřit. Co ale chci, aby věděla, že tahle stránka existuje práve a jenom kvůli/díky ní. 

Love always, 

Saoirse Foster xx